Podpory ze strany úředníka se psům nedostalo. Klid po pěšině. A tak, jak jsme se obávali, fenka, kterou nám dosud majitelka odmítala vydat se slovy “není březí, je jen tlustá”, opravdu porodila. Štěňata prý byla jen dvě. Těžko tomu věřit. Každý další den a týden zpoždění zvyšuje pravděpodobnost množení dalších. Nemohli jsme sedět a čekat.

Rozhodně nejsme z těch, kteří vhodnými podmínkami pro psa myslí jen a pouze gauč, plnou mističku a dostatek lásky. Ale ….to možná také proto, že jsme už viděli lecos. Podobně jako smečka od Znojma, měly i holčičky Pipi Punčochatá, Viola, Bellis a Camomila “z pekla” štěstí. Na jejich příběh nás upozornila obyvatelka jedné malé obce nedaleko Kyjova. V řadové zástavbě, ve dvoře, který vypadá a voní jako smetiště, žije početná smečka středně velkých psů, kteří se nikdy nedostali za vrata. Nikdy je nikdo z místních neviděl, přesto o nich celá obec ví. Jejich neustálý štěkot je (hlavně v noci) slyšet do dálky. Místo boudiček mají podvozky aut a rozpadlé skříně, místo mističek oprýskané kastroly a plechovky. Živoří v bahně, feny rodí mezi haldami harampádí nahromaděného majitelkou.